ona

Ženy bojující s každodenní bolestí jsou hrdinky

25. března 2017 v 14:29 | ra.innie
Dnešní dilema je opravdu těžké. Jsem ve znamení vah a tak je pro mě těžší se rozhodnout. Prášky na bolest nezabírají, ani více prášků na bolest najednou nezabírá. Mám jet na pohotovost? Ale co tam? Píchnou mi injekci proti bolesti, která pomůže maximálně na dnešek, ale co zítra? A pozítří? Bolest se mě drží už několik dní v kuse. Jak proti ní ale bojovat, když prášky nezabírají? Injekce na bolest nebo vykapání kapačky by mi od bolesti ulevilo na den. Bohužel žádný lék na endometriózu ale neexistuje.

Vždy spolu, nikdy se nerozdělíme

18. února 2017 v 22:09 | ra.innie
Život s ní pokračuje stejnými kroky. Stále stejnými kroky. Poslední dobou si dokonce myslím, že se zastavil čas. Ovšem ten naopak plyne pořád dál a dál. Začínám nabývat pocit, že si na ní konečně opravdu zvykám a že každodenní bolest k mému životu už opravdu patří. A tím patří myslím se vším všudy.

Nejlepší kamarádka stojí vždy při mně, v každé situaci je se mnou, mrcha

22. listopadu 2016 v 20:09 | ra.innie
Poslední týden na mě všechno tak nějak padá. Mám pocit, že je tu zase doba, kdy opět nejsem schopna unést své vlastní myšlenky. Během několika uběhlých dní se stalo pár věcí, o které bych se s vámi chtěla podělit. Včerejšek patřil k mým dalším krizovým dnům a asi se z něj potřebuji vypsat.

Nepříliš radostný zážitek

11. října 2016 v 15:59 | ra.innie
Můj čas se přiblížil. Telefon ukazuje středu devátého prosince ráno. Je to tu. Vstávala jsem pomalu, nikam jsem nespěchala. To ráno bylo přece jako každé jiné, nic zvláštního. Kolem deváté hodiny jsem si připravila kufr a dávala do něj vše potřebné. Ručník, župan, nabíječky ke všem zařízením, zkrátka vše potřebné pro to, co člověk potřebuje, když někde nocuje. Vnitřně jsem byla vyrovnaná, jen jsem nevěděla, do čeho jdu. Ten zvláštní pocit z neznámého. Přiblížila se dvanáctá hodina a já vyrazila. Směr byl jasný, městská hromadná doprava.

Povídání o endometrióze podruhé

23. září 2016 v 12:59 | ra.innie
Nečekala jsem, že bude mít minulý článek tolik ohlasů. (Pokud jste ho nečetli, prosím vás o jeho přečtení.) Ve chvílích, kdy vznikala jeho slova, jsem seděla s mamkou v obývacím pokoji, na klíně jsem měla otevřený notebook a přemýšlela, jaký článek na téma týdne Ztraceni v pokroku napíšu. Ve své hlavě jsem hledala nejrůznější témata, o kterých by se v souvislosti se Ztraceni v pokroku dalo psát. Ovšem myšlenkami mi plul pouze jeden jediný nápad.

Proč je tak zákeřnou nemocí?

2. září 2016 v 14:39 | ra.innie
Nevybírá si. Mnohdy bere ženy útokem a neptá se, jestli může. Neptá se na váš názor. Je zákeřná, nelítostná. Navštíví vás, aniž byste věděly, že se tak stalo. Pokud ji neznáte, ale víte, že je něco v nepořádku, nevíte, jak ji máte pojmenovat. V mnoha případech se na ni přijde pozdě. Mnohdy napáchá obrovské škody. Diagnóza je jasná. Endometrióza.
 
 

Reklama