Stavárna mi změnila život

9. prosince 2016 v 15:59 | ra.innie |  životní
Škola a léta ve škole strávená patří k neméně důležitým věcem v životě člověka. Tématem týdne je Změnilo mi život… a prvotní myšlenka na článek, který bych k tomuto tématu přiřadila, byla téměř jasná. Původně jsem si samozřejmě myslela, že napíšu o ní, ovšem ona k mému životu už tak nějak patří a tudíž se nedá říct, že by mi změnila život. Spíše ho obrátila jiným směrem, proto spojení tématu tohoto týdne se školou, pro mě bylo celkem jasné.


Můj příběh začíná samozřejmě jak jinak než na základní škole. Jsem v devátém ročníku a mám si vybrat, na kterou střední školu nebo učeliště se zaměřením bych měla jít. Respektive, chcete-li, kam bych chtěla jít. Jelikož jsem patřila k více nadané polovině třídy, volba školy s maturitou byla v mém případě celkem jasná. Ovšem otázkou bylo, která. Věděla jsem, že mě nebaví historie, zeměpis a všechny podobné humanitní obory. Nebavila mě občanská výchova, neviděla jsem smysl ani v pitvání mrtvých žab. K tělocviku jsem neměla vztah, dokonce ani s výtvarkou to nebylo příliš slavné. Naopak mi celkem šla matika nebo fyzika. Zkoušela jsem se tedy poohlédnout po technicky zaměřených školách. Mou pozornost tehdy nejvíce upoutala stavební průmyslovka, na kterou jsem později tedy i nastoupila.

Čtyři roky zakončené maturitou nebyly příliš jednoduché.

V prvním ročníku jsme do ruky dostali bílý papír s povelem k tomu, abychom tužkou vytvářely rovné čáry. Ano, tohle byl první hodnocený výkres odborného kreslení. V pozemním stavitelství jsme se dozvěděli, že existuje nějaké dělení staveb dle jejich konstrukčních systémů, nebo že se dá podlaha rozdělit na jednotlivé vrstvy. V předmětu s názvem konstrukční cvičení jsme si mohli vyzkoušet jak nakreslit okna v půdoryse či v řezu.

V druhém ročníku už přišly složitější věci. Našim úkolem bylo narýsovat krov nebo suterén domu s podsklepenou a nepodsklepenou částí. Dalším předmětem byla například geodézie, která se zabývala plošnou nivelací či měřením úhlů přístrojem zvaným teodolit. Přidává se také praxe, kdy si každý týden ve výukovém středisku zkoušíme plácat maltu či provádění tesařských spojů.

Třeťák byl náročnější. Přišlo rýsování na počítači. Každý dostal své vlastní zadání a během školního roku jsme zadání přetvořili na rodinné domečky se všemi náležitostmi, které k němu patří. Výkresy výkopů, základů, půdorysů jednotlivých podlaží, hambálkových krovů, řezů domu, či třeba kanalizace a svodného potrubí. K zajímavějším předmětům, které se ve třetím ročníku objevily, patřily například betonové konstrukce, ze kterých jsem později i maturovala.

Čtvrťák byl časově nejvíce náročný. Projekt rodinného domu, rozpočty na domeček z minulého roku, počítání tloušťky stropních konstrukcí, výkresy výztuží do betonu či stavební právo. K velkému žroutu času patřilo i vypracování maturitní práce, kterou jsme měli obhajovat před maturitní komisí.

Kromě klasických předmětů jako je matematika nebo český jazyk či jazyk cizí, mě tak odborně zaměřené předměty provázely celé čtyři roky. Díky časově náročným úkolům jsem čas trávila nejčastěji rýsováním. Místo toho, abych s kamarády s intru vyrazila ve velkoměstě za zábavou, jsem večery a noci trávila u počítače a u rýsování.

Nakonec se zadařilo a já měla našlápnuto střední školu dokončit úspěšně a díky přihlášce na školu vysokou jsem tak měla možnost ve stavařině i nadále pokračovat, což se také stalo.
S vysokou se změnilo všechno.

Nebudu popisovat rok po roce, protože to by bylo příliš na dlouho. Řekněme jen, že díky škole nemohu mít žádné koníčky a že mi nezbývá čas na nic jiného. Kdybych za každou minutu prosezenou u rýsování, dostala korunu, už bych byla milionářkou.

Dnes je to už sedm a půl roku, kdy po cestě stavařiny kráčím. Díky nemoci a problémům s ní spojených, jsem byla nucena rok na vysoké škole opakovat. Ze čtyř let bakalářského studia se tak stane pět. Doufejme, že nakonec se mi vše podaří zdárně dokončit.

Nakonec tu pro vás mám pár ukázek úkolů z různých předmětů, kterými se ve svém volném čase ,,bavím''. Kdo by to byl řekl, že mě budou bavit takovéhle věci.

Ano, všechno je velmi časově náročné, ale musím se přiznat, že tohle je obor, který mě opravdu baví. Kdybych mohla vrátit čas a změnit tak svou volbu v deváté třídě na základní škole, s největší pravděpodobností bych neměnila. Možná pouze v jediném případě, ale o tuto myšlenku se s vámi podělím zase až někdy příště.

1) Projekty z pozemního stavitelství. Aktuálně řeším a navrhuji bytový dům. Na ukázce situace či část řezu domem ↓



2) Počítání a navrhování ocelové haly průmyslového objektu. V tomto předmětu navrhuji veškeré svary, šrouby či profily, z kterých se bude konstrukce sestávat. Konkrétně výkres vazníku ↓


3) Dřevěná vlaková stanice s čekárnou. V tomto prostoru jsem v loňském školním roce navrhovala systém klimatizace ↓


4) Železobetonový skelet, který bude sloužit pro administrativní účely, tedy kanceláře. Mým úkolem bylo navrhnout, spočítat a dle normy posoudit veškeré prvky skeletu. Mezi ně patří například sloupy, trámy, stropní desky či základové patky. Na výkrese můžete vidět výztuž právě základové patky a sloupu ↓


5) Výpočet účinků zatížení a jejich kombinací (vliv vlastní tíhy, větru, sněhu, lidí apod.) téhož skeletu ↓


6) Výkres řezu kotelnou. V předmětu technická zařízení budov jsme se mimo jiné zabývali také návrhem otopných těles (radiátorů) či navrhnutí trubních vedení (připojení a dimenze trubek otopné soustavy) ↓


(článek je přiřazen k tématu týdne "Změnilo mi život...")
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anett | E-mail | Web | 10. prosince 2016 v 10:46 | Reagovat

Ale pěkně změnilo.. :) Je fajn mít školu zároveň i jako koníček.

2 Marka | Web | 10. prosince 2016 v 12:23 | Reagovat

Taky ráda všechno mám pohromadě, takže fotky a všechno, co bych si ráda schovala si nechám jednoho dne vyvolat, nebo si je zálohuji už teď. Jenže moc nechci na blog upoutávat vše okolo mě a ne do prvního článku. Těší mě, že jsem za pauzu na blogu změnila psaní natolik, že nezním lidem jako jsi ty dětinsky.
Dárky dávat je hezké, pokud člověk je dává od srdce a nejsou to jen blbosti. Chápu, jak to cítíš, udělala bych na tvém místě stejně. Možná je to i tím, že já pocházím z rodiny, která vánoce slaví ráda a jde nám o tu nemateriální stránku vánoc. Přeji i tak hezké vánoce.

3 Marka | Web | 10. prosince 2016 v 12:35 | Reagovat

páni, obdivuji tě za to, co umíš :) moc se mi líbí, že někdo tohle umí, ale já jsem antitalent na tyhle věci, takže máš můj plný obdiv. Ne že bych studovala zrovna jednoduchý obor, ale tohle je fakt boží. Klobouk dolů.

4 Marka | Web | 10. prosince 2016 v 12:38 | Reagovat

Naše rodina je velmi rozvětvená a sama mám 2 sourozence, kteří jsou už rozlítaní (na výšce) a já jsem na intru. Vánoce jsou pro nás příležitostí se sejít nejen v základní rodině, ale i s tou vzdálenou. :) Moc děkuju :) a ráda komentuji, takže tady nejspíš těch komentářů bude postupně víc.

5 ra.innie | E-mail | Web | 10. prosince 2016 v 12:55 | Reagovat

[1]: Nevím, jestli bych řekla i koníček. Postupem času se pro mě škola ale nejspíš koníčkem stala, protože nemám na výběr, na nic jiného není čas.

[3]: Není, za co obdivovat, protože u nás na škole se najdou tací, kterým to jde opravdu na výbornou. Také jsem si myslela, že jsem antitalent, ale tohle je hodně o trpělivosti a o hledání řešení. Ne vždy je jasné, jak se daná věc bude řešit, musí se k ní najít cesta. Každopádně děkuji za komentář :)

6 I am Jane | Web | 10. prosince 2016 v 21:15 | Reagovat

Chápu a beru to že se ta písnička nemusí líbit všem :)

7 gitty93 | E-mail | Web | 10. prosince 2016 v 23:00 | Reagovat

takže blog se jako koníček nepočítá? :)

8 ra.innie | E-mail | Web | 11. prosince 2016 v 9:22 | Reagovat

[7]: Blog jako koníček neberu, protože na něj nepřispívám pravidelně. Beru ho spíše jako terapii, když se potřebuji z něčeho vypsat a to pomáhá ;)

9 beyondborders | Web | 11. prosince 2016 v 11:23 | Reagovat

je úžastné ako rokmi tvrdej práce dokáže človek vyvinúť takúto zručnosť! želám veľa šťastia a držím palce s výškou a s budúcnosťou :)

10 Lenule | Web | 11. prosince 2016 v 14:49 | Reagovat

Je dobře, když někoho jeho práce baví a naplňuje. To pak má smysl :)

11 ra.innie | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 17:36 | Reagovat

[9]: Spíš mi přijde líto, kolik času na ty úkoly padne, protože bych místo toho mohla stihnout plnou kupu jiných věcí. Každopádně děkuji :)

[10]: Kdo ví, jestli tohle bude jednou náplní mé práce. To opravdu nedokážu říct. Kdo ví..

12 Alice | Web | 16. prosince 2016 v 17:30 | Reagovat

Je super, když si člověk najde přesně školu, jaká ho baví. Já rok studovala chemii, ale vůbec to nebylo pro mě, tak jsem přešla na obchodku. Jsem tam už druhým rokem a jsem šťasná. To je to moje. Chodím tam ráda a vážím si toho, že mě má škola naplňuje :)

13 ra.innie | E-mail | Web | 17. prosince 2016 v 15:16 | Reagovat

[12]: To sice baví, ale zase naopak, co ta škola vezme času. Na jiné škole bych měla volného času mnohem více. Je fajn, že jsi na obchodce šťastná ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama