Strach je velký tlumočník

2. října 2016 v 18:49 | ra.innie |  na téma
Ten, kdo říká, že se ničeho nikdy nebál a byl vždy statečný, lže. Každý z nás se už někdy něčeho bál a měl strach, ať už to bylo kvůli práci, příliš vysoké věži, kterou měl navštívit, či těžké písemky z matematiky ve škole. Strach je jedna z lidských emocí, která patří ke každodennímu životu člověka. Pocit, který zažíváme, když se vrháme do nových věcí a nevíme, co všechno budou obnášet. Strach bývá často spojen s neznámým a neprozkoumaným.


Pamatuji si, že jako malá jsem měla strach hlavně u sledování některý filmů, například když jsem poprvé viděla Kruh nebo jiné horory. Znám samozřejmě i takové situace, kdy rodiče dítě zastrašují, že pokud nebude hodné a poslušné přijde bubák, protože to u nás doma bývalo také velmi časté, však to znáte, klasická situace.

Vzpomínám si také, že jsem kdysi sama spávala ve stanu na zahradě. Mohlo mi být něco kolem devíti, možná deseti let. Venku se setmělo a já slyšela zvuky, které přicházely z ostatních zahrad a pozemků. Bylo to mňoukání koček a štěkání psů, různé praskání, mluvení a další nejrůznější zvuky přírody, zahrady a jejího okolí. Jelikož jsem usínala ve stanu sama, měla jsem samozřejmě strach, ten se ovšem stupňoval, když začalo pršet. Sem tam bylo slyšet zahřmění a mně bylo jasné, že se blíží bouřka. Co si myslíte, že bylo dál? Ano, ze strachu jsem utekla domů. Nakonec jsem spala doma ve své posteli. Typický příklad strachu.

Dnes již strach nedokážu přirovnat k určitým věcem v životě, protože se týká skoro všech neveselých příhod. Ty šťastnější tu samozřejmě také jsou, ale myslím si, že ty těžší většinou převažují.

Naposledy, když jsem zažila opravdu svazující strach a takové to nevědomí, když nevíte, do čeho jdete, jsem měla při přechodu na jinou školu. Základka se stala minulostí a já přecházela na střední. Do nového města, nového kolektivu, nového prostředí a dalších nových věcí s tímto spojených. Nedá se napsat, že jsem z přechodu měla strach jako takový, protože se jednalo přeci o to, že jsem musela přejít do další etapy. Etapy vzdělávání a další části života. V prvním ročníku střední školy jsem už nebyla ta žákyně základní školy, která se kdysi bála spát sama ve stanu, ale spoustu věcí jsem pochopila a začala na ně měnit názor.

Závěr? S odstupem času jsem zjistila, že jsem se tehdy před sedmi lety opravdu kvůli střední škole nemusela takto strachovat, protože jsem nakonec dospěla k názoru, že změnu mám vlastně ráda a nevadí mi.

Dnes už vím, že se jakýkoli strach dá překonat, ať už je to tím, že se mu postavíte nebo půjdete s ním. Vždyť poznávat nové věci je vlastně vzrušující.

(článek je přiřazen k tématu týdne " Oprátka ze strachu")
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anett Anett | E-mail | Web | 2. října 2016 v 20:56 | Reagovat

Jak píšeš, každý měl někdy z něčeho strach. :) Taky mám svoje strachy, nebo spíš už stresy, který se snažím házet za hlavu, jenže někdy to nejde. :/ :)

2 Market Market | 2. října 2016 v 21:32 | Reagovat

Skvěle napsané :)

3 Lenka. Lenka. | Web | 3. října 2016 v 17:07 | Reagovat

Hezky a pravdivě napsáno. Kdo řekl, že se nikdy ničeho nebál, lže. :-) Ta historka ve stanu je parádně popsaná, já bych utekla taky domů :-D Přiznám se, že se do ted' bojím sama ve tmě :-)

4 Kalypsó Kalypsó | E-mail | Web | 4. října 2016 v 19:51 | Reagovat

Vždycky jsem si říkala, že se těším, až budu dospělá, protože se potom už nebudu ničeho bát. Chyba. Je mi 22 a bojím se stále. Nebojím se sice bouřek apod., ale ten strach je občas hodně svazující.

5 Kelly1455 Kelly1455 | Web | 8. října 2016 v 8:52 | Reagovat

Povedať si že vieš prekonať strach je trochu divné... vždy príde niečo nové čo človek pred tým nezažil a zas je to tam kde to bolo. AVŠAK byť naladený tak ako si ty je super, určite máš lepšie vyhliadky ako ten čo takto nezmýšľa ! len tak ďalej :*

6 Mara Moarte Mara Moarte | Web | 8. října 2016 v 16:14 | Reagovat

Ahoj, chtěla bych tě pozvat do mé soutěže http://cosmicdust.blog.cz/1610/your-favorite-pic-prihlaska
Pokud bys měla zájem, budu moc ráda :) za reklamu se moc omlouvám.

7 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 8. října 2016 v 17:26 | Reagovat

[1]:: Máš pravdu, že ač se člověk snaží sebevíc, někdy zkrátka nemyslí na nic jiného než na ty stresy. Je to tak. Nejhorší to ovšem je tehdy, když to začne přerůstat přes hlavu.

[2]:: Díky.

[3]:: Jsem ráda, že se ti historka líbila. Zavzpomínala jsem na dobu, když jsem byla malá. Tma bývá zrádná, nikdy nevíš, co za strašidlo se skrývá pod tvou postelí :P

[4]:: Měla jsem to podobně. Také jsem si říkala, že až budu velká, že mě nic nezlomí atd. Ovšem pravda je jinde. Rozhodně strach beru teď jinak, než dříve.

[5]:: Divné se ti to samozřejmě zdát může. Mě to ovšem divné nepřipadá. Řekla bych, že za svůj život jsem si prošla mnoha situacemi a událostmi. Rozhodně neříkám, že všemi, co by mě mohly potkat, ale mnoho věcí už jsem ve svých 22 zažila. Myslím, že díky tomu na strach dnes nahlížím jinak než dříve a nebojím se tak, jako dřív. To je to. Každopádně děkuji za komentář :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama