Ztracen

17. srpna 2016 v 18:59 | ra.innie |  básní
Nepamatuji si, kolik přesně mi bylo, když vznikala slova v téhle básničce. S největší pravděpodobností se psal, tuším, rok 2010 či 2011. Jediné, co musím říct je, že tahle byla má první. Nebo spíše první, která víceméně dávala trochu smysl. Alespoň tedy mě.


Chodil blázen, chodil v sadě,
neměl všech pět pohromadě.
Jedenáctá odbyla,
zima už mu nebyla.

Postel byla veliká,
ticho na něj shora dýchá.
Tma chodila okolo,
blázen stejně skočil autu pod kolo.

Ztratil se blázen v sadě,
chyběl snad někomu blaze?
Rodina po něm vyhlásila pátrání,
kdo tomu smutku zabrání?

Plápolá oheň v lese,
kdo tu pohromu nakonec odnese?
Byla to snad matčina chyba?
Běda jen tomu, kdo mu na hrob kytku nedá.

Blázen si svůj osud spočítal,
drogám stejně těžko odvykal.
Měsíc po měsíci utíkal,
náš svět mu velmi rychle zanikal.

Dobu spočítaly hodiny a uběhl mu čas,
nikoho už nezajímal,
nikdy neměl,
v co si sníval.

Chceš-li skončit špatně,
běž po jeho stopě.
Nikdo už ti nepomůže,
tvůj život si sám z cesty pomůže.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 18. srpna 2016 v 17:19 | Reagovat

Krásně píšeš :)

2 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 2. září 2016 v 14:46 | Reagovat

[1]: Díky, ale ta slova jsou pouze výplodem mých myšlenek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama