První vzpomínka na chlupatý uzlíček

25. srpna 2016 v 13:59 | ra.innie |  životní
Blížil se konec školního roku 2003. Tehdy jsem byla žačkou třetí třídy základní školy. V kalendáři byl list s měsícem červnem. Naprosto přesně si ten den vybavuji. Přehrává se mi před očima jako by to bylo dneska. Byl to jeden z nejhezčích dnů. Jeden z nejhezčích dnů v životě.


Přišla jsem ze školy jako každý jiný den. Rafičky na velkých hodinách v obýváku ukazovaly něco málo po třinácté hodině. Mamka z práce přicházela několik málo chvil po mně. Naprosto běžný den. Ovšem jen do té chvíle, než se maminka mezi dveřmi začala usmívat. Okamžitě mi bliklo a já nadskočila vzrušením. Je to tady. Ta velká očekávaná chvíle, o které mi žena, jež mi dala život, před několika dny povídala. Konečně to mělo přijít. Všechno ve mně se těšilo na ten velký okamžik.

Zhruba po půl hodině, kdy maminka přišla z práce, se ozvalo zacrnčení zvonku. Otevřela jsem dveře a naskytla se mi podívaná na červenou Škodovku, o kterou se opíral mamčin kolega z práce a uvnitř seděl jeho syn Martin, jenž byl o několik málo let starší než já.

"Jedeme?" zeptal se.

Všichni tři jsme si přisedli do auta a vyrazili na cestu. Nebyla dlouhá. Do nejbližší vesnice od našeho malého města to trvalo jen několik minut, tudíž jsme již po několika minutách míjeli první domečky. Jirka, mamky kolega, projel skoro celou vesnici a u jednoho z předposledních domů odbočil na jeho příjezdovou cestu, kde zaparkoval.

Martin byl první, kdo ze stařičkého auta vystoupil. Podívala jsem na mamku, v jejíž očích se také lesklo vzrušení, a vystoupila také. Společně jsme ušli několik metrů k domu, zastavili se a čekali. Po pár okamžicích vyběhla ze dveří fenka dlouhosrstého jezevčíka a s ní přicházela i její panička a na nás čtyři se srdečně usmívala. Došla až k nám a zapískala.


Ze dveří vyběhli čtyři malí pejsánci. Snažili se přiťapkat k nám. Při pohledu na čtyři malé kuličky s velkýma předníma nohama, mě polil pocit roztomilosti, jako kdybyste na mě vylili hrnec té nejsladší čokolády na světě. Nádherné. Paní Homolková nám všechny čtyři malé čtyřnožce představila. Tři chlapáci a jedna slečna. Já i Martin jsme nastavili náruč a dostali svého malého pejska. Štěně se na mě svýma hnědýma očima sladce podívala. V tu chvíli jsem se zamilovala.

Takhle jsem potkala svého prvního pejska. Svého bratra. Tenhle příběh je má první vzpomínka na něj. Jelikož jsem jedináček, vždycky jsem chlupáče označovala za svého bratra. Jako o svém bratrovi o něm mluvím i dnes.


Flappy se narodil 1. června roku 2003. Na Den dětí. Letos v červnu můj pejsek oslavil už třinácté narozeniny. Už krásných třináct let je mým společníkem a nejlepším kamarádem. Mým každodenním přáním tak zůstává, aby tu se mnou byl můj pejsek co nejdéle.

(článek je přiřazen k tématu týdne "První vzpomínka")
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mia Rewlay | Web | 30. srpna 2016 v 21:49 | Reagovat

Je to krásné, ještě dnes vzpomínám na našeho chlupáče. :)

2 Kris | E-mail | Web | 2. září 2016 v 11:40 | Reagovat

Super příběh :) a ty fotky jsou cute :)

3 ra.innie | Web | 2. září 2016 v 14:43 | Reagovat

[1]: Děkuji. Jsem ráda, že můj článek u tebe vyvolal takové hezké vzpomínky :)

[2]: Fotku malého pejska jsem naštěstí našla doma v knihovně v rodinných albech, proto jsem ji mohla přidat :)

4 Kitty | E-mail | Web | 13. září 2016 v 19:13 | Reagovat

Pěkné vzpomínání a jsem ráda, že svého chlupatého kamaráda pořád máte. My už máme třetího - v průběhu let to byla malá černostříbřitá kníračka po 15 let, potom rok uliční směs Betty a teď už čtyři roky máme labradorku Terezku. Je první Kitty pamatuju jako štěně, druhé dvě jsou nalezené z útulku. Ale vzpomínky mám pořád pěkné. Přeji je i vám :-)

5 Felix | Web | 13. září 2016 v 20:22 | Reagovat

:D Já bych vždycky každému štěněti, kotěti a kuřeti s takovou chutí ukousnul hlavičku jak jsou roztomiloučký. Tak je vždycky aspoň ožužlám ;) :)

6 ra.innie | E-mail | Web | 14. září 2016 v 9:20 | Reagovat

[4]: Také jsem ráda, že je ještě se mnou. Každý den mu promlouvám do duše, aby tu se mnou stále byl. Vzpomínky jsou jediné, co člověku po psím příteli zůstane, protože nikdy nezapomene. Děkuji :)

[5]: Kéž by takový malincí zůstali :)

7 Kitty | E-mail | Web | 14. září 2016 v 10:07 | Reagovat

[6]: Promlouvat nestačí. Už taky vím, že je potřeba myslet dopředu a kolem silnice mít přítele na vodítku. Na volno potom koukat kolem jako vostříž. Dobře a skromně krmit a dalších tisíc věcí a máš drobnou jistotu, že s tebou bude ještě dlouho. Jelikož je to pes, nemusíš ho hlídat před nervózními fenami jako já Terezku. Přeju ti dlouhé spolužití

8 Kitty | E-mail | Web | 14. září 2016 v 10:17 | Reagovat

[5]: Raději žužlej. Hlavičku malých ťutínků bych raději nechala na pokoji. Budou ji do budoucna potřebovat :-))

9 ra.innie | E-mail | Web | 14. září 2016 v 18:08 | Reagovat

[7]: Veterinář říkal, že na svůj věk pejsek vypadá dobře. Celý život je zvyklý chodit v lese i přes 10 kilometrů, takže je takový statnější a svalnatější. Je to přece jen jezevčík a rád se proběhne po lese. Teď už méně, ale stále rád chodí ven. Labradorka musí být fajn slečna. Velcí psi jsou krásná zvířata. Děkuji.

10 Kitty | E-mail | Web | 14. září 2016 v 19:59 | Reagovat

[9]: Terezka je středňák. Hned vedle má souseda jezevčíka, střapatýho, loveckýho od syna. Ten když zaslechne Terezčiny cingrlátka, tak jde s námi. Bodygard ;-)

11 ra.innie | E-mail | Web | 14. září 2016 v 20:13 | Reagovat

[10]: Jé, tak to musí být hezké :)

12 Kitty | E-mail | Web | 14. září 2016 v 20:22 | Reagovat

[11]: Je. On za dobu vycházky jednou stihl obšťastnit hárající fenu a potom se znovu přidal k nám jakoby nic. To budou štěňata - rotvajlerka a jezevčík. Br - to je hrozná kombinace. Jenže příroda to tak chtěla ;-))

13 Viallen | Web | 20. září 2016 v 22:05 | Reagovat

Ja som mala len papagáje, no tiež som ho vždycky, keď sme boli sami volala braček :D Krásny článok, prvé zvieratko je prose vždy zážitok :)

14 ra.innie | E-mail | Web | 23. září 2016 v 13:02 | Reagovat

[13]: Papouška jsem si jako malá vždy přála, toho, který umí mluvit samozřejmě. Souhlasím, na prvního zvířecího kamaráda se zapomenout nikdy nedá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama