Vždy spolu, nikdy se nerozdělíme

Včera v 22:09 | ra.innie |  ona
Život s ní pokračuje stejnými kroky. Stále stejnými kroky. Poslední dobou si dokonce myslím, že se zastavil čas. Ovšem ten naopak plyne pořád dál a dál. Začínám nabývat pocit, že si na ní konečně opravdu zvykám a že každodenní bolest k mému životu už opravdu patří. A tím patří myslím se vším všudy.
 

Spěchající automobil a cesta myšlenek do neznáma

13. ledna 2017 v 11:19 | ra.innie |  snová
Žluté osobní auto se velkou rychlostí řítí úzkými ulicemi města. Sedím na sedadle spolujezdce a vyplašeně vyhlížím na svět, který se za jeho okénky jen míhá. Tvář ženy, která auto řídí, neznám. Nevybavuji si, že by mi byla nějak povědomá. Z jejích úst nevycházejí žádná slova. Velmi intenzivně se snaží soustředit na řízení. Tu vybírá prudce zatáčku vedle kavárny, tu se naopak vyhýbá lidem na chodníku. Uličky, kterými auto uhání, se mi zdají stále užší a užší.

Mám doma mínus osm stupňů! Vážně, a nemáš náhodou ten teploměr za oknem? No, mám, proč?

3. ledna 2017 v 12:59 | ra.innie |  oběžník
Dnešní dopoledne jsem se s ženou, která dala život mé matce, vypravila do města sehnat ženě, která dala život mě, něco k svátku, protože právě dnes jsou její jmeniny. Naše město je velmi malé, proto v dopoledních hodinách nebyla na zdejším náměstí doslova ani noha. Dokonce i jeden ze dvou obchodů s potravinami, které se v našem městečku nacházejí, měl zavřeno. Prý kvůli inventuře. Tu a tam se v podloubí domů mihl jeden z vietnamských obchodníků a to bylo vše. Jakoby život z náměstí úplně vymizel.
 


Mayská proroctví a kruhy v obilí

25. prosince 2016 v 14:59 | ra.innie |  na téma
Nemůžu říct, že by mě konspirační teorie nějak zajímaly, ale občas se na nějaký ten dokument o záhadách vesmíru či přírody podívám. Málokdy se mi ale povede narazit na něco tolik zajímavého, jako byl dokument s názvem Mayská proroctví a kruhy v obilí. Dočetla jsem se o něm na jednom fóru na internetu, neváhala jsem a začala dokument hledat. Jeho název je vcelku dosti zajímavý a já jsem byla zvědavá, proč se vědci těmihle jevy, jako jsou právě kruhy a obrazce v obilí, tolik obklopují, zajímají se o ně a tápají po dalších skutečnostech.

Čtyřnohý kamarád

18. prosince 2016 v 9:39 | ra.innie |  básní
Po nějaké době je tu zase příspěvek do rubriky básní. Tématem tohoto týdne je Zvíře v srdci člověka. V srpnu se tu na blogu objevil článek s názvem První vzpomínka na chlupatý uzlíček. Fotky a povídání o mém pejskovi se vám líbilo. Dnes tedy opět na téma psího srdce.

Vánoční dárky neshánějte, rovnák na ohýbák už je pravděpodobně vyprodaný

13. prosince 2016 v 17:19 | ra.innie |  oběžník
Ke konci minulého pracovního týdne, ve čtvrtečních večerních hodinách, jsem cestovala velkoměstskou hromadnou dopravou. Rafičky mých hodinek ukazovaly něco málo po páté hodině odpolední. Obvykle do dopravního prostředku nastupuji na jedné z rušnějších zastávek, i ve čtvrtek tomu nebylo jinak.

Stavárna mi změnila život

9. prosince 2016 v 15:59 | ra.innie |  životní
Škola a léta ve škole strávená patří k neméně důležitým věcem v životě člověka. Tématem týdne je Změnilo mi život… a prvotní myšlenka na článek, který bych k tomuto tématu přiřadila, byla téměř jasná. Původně jsem si samozřejmě myslela, že napíšu o ní, ovšem ona k mému životu už tak nějak patří a tudíž se nedá říct, že by mi změnila život. Spíše ho obrátila jiným směrem, proto spojení tématu tohoto týdne se školou, pro mě bylo celkem jasné.

Nejlepší kamarádka stojí vždy při mně, v každé situaci je se mnou, mrcha

22. listopadu 2016 v 20:09 | ra.innie |  ona
Poslední týden na mě všechno tak nějak padá. Mám pocit, že je tu zase doba, kdy opět nejsem schopna unést své vlastní myšlenky. Během několika uběhlých dní se stalo pár věcí, o které bych se s vámi chtěla podělit. Včerejšek patřil k mým dalším krizovým dnům a asi se z něj potřebuji vypsat.

Za oknem prší vločky a sněží déšť

10. listopadu 2016 v 17:19 | ra.innie |  oběžník
Dnešní ráno bylo jiné. Vstala jsem jako obvykle kolem půl sedmé, jako vždy, když mám školu od osmi hodin. Prvních pár minut po probuzení den nezačal nijak výjimečně, ráno jako každé jiné. Ovšem když jsem došla k oknu, abych do místnosti pustila trochu čerstvého a studeného vzduchu z venku, tu krásu jsem uviděla.

Kdyby Ozzy nenapsal inzerát do hudebnin, Black Sabbath by nevznikli

4. listopadu 2016 v 18:29 | ra.innie |  na téma
Píše se rok 1966. Místem činu je britský Birmingham. V místní prodejně s hudebninami visí velmi zajímavý inzerát. V překladu do češtiny na něm stojí Ozzy Zigg žádá štaci. Jeho pisatel chtěl, aby slova v inzerátu zněla velmi dobře, protože si přál, aby si ho někdo všiml.

Další články


Kam dál